Vnímám „Montessori“ jako vzdělávácí směr, který stojí na schopnosti dospělých dostatečně rozumět dětem a poskytovat jim možnosti sbírat reálné zkušenosti na vlastní kůži
Montessori pedagogika (podle mě) rozumí vrozené potřebě dětí fungovat samostatně v projeveném světě – zkoumat, objevovat, trénovat, být aktivní, soběstační a nezávislí
Za vznik Montessori pedagogiky můžeme být vděční dr. Marii Montessori, výjimečné ženě, která své poznatky založila na vědeckém pozorování malých dětí. Maria Montessori působila v první polovině 20.století, původem z Itálie, nyní známá po celém světě. Pro děti vyvinula množství speciálních pomůcek a aktivit, které jsou užitečné a smysluplně použitelné i dnes. Děti díky ní mohou již desítky let rozvíjet své schopnosti prostřednictvím aktivit praktického života a jeho nácviku, pomocí senzomotorického materiálu zaměřeného na smysly, díky aktivitám tzv. kosmické výchovy, která přibližuje dětem fascinující svět všude kolem nás a přirozeně také díky propracovaným aktivitám zaměřeným na mateřský jazyk a oblast matematiky
Montessori z pohledu dospělých vnímám jako přístup, který poskytuje dětem:
* kvalitně a esteticky připravené prostředí, ve kterém děti mohou fungovat samostatně (a prostředí, které umožňuje se toto učit)
* vhodné množsví předmětů a aktivit, díky kterým děti mohou v přítomnosti naplňovat potřeby různých senzitivních období, kterými procházejí
* možnost vzdělávat se, pracovat a rozvíjet se
* dosatek času na rozvoj dovedností a sbírání vědomostí …. atd. …
ale především montessori přístup k nejmenším dětem (podle mě) znamená s láskou a nezištně svým jednáním dětem ukazovat, jak se dá běžně a funkčně žít v přítomnosti v reálném světě, neklást dětem příliš mnoho překážek v jejich rozvoji a ponechat jim v rámci přirozených hranic i dostatek prostoru pro jejich způsob bytí